Čtvrtek ráno, obloha bez mráčku, vypadá to na pěkné vedro. Čeká nás asi nejobtížnější etapa letošní dovolené. Ladíme kola, zavodňujeme a balíme na cestu.
Cesta probíhá bez zádrhelů, teplota ovzduší stoupá a s ní i naše žízeň, ale ve vesničkách, kterými projíždíme, není žádný obchod, ani restaurace. Nakonec stavíme na vyhlídkovém místě nad Hartmanicemi a doplňujeme energii z vlastních zásob. Osvěženi pokračujeme dál a sjíždíme do Hartmanic. Nečekaně hned na začátku Hartmanic stojí restaurace s velkou krytou terasou. Seskakujeme z kola a sedáme na terasu. Obsluha je rychlá, vtipná, pivo má dobré a jídlo též.
Během siesty kdosi navrhuje abychom se zajeli podívat do blízké Dobré vody na skleněný oltář v kostele sv. Vintíře. Když jsem zjistili, že je to poněkud z cesty a do kopce, tak byl snílek (J.R.) umlčen příslibem návštěvy tohoto kostela v jiném termínu.
Opouštíme Hartmanice a po Klostermannově stezce pokračujeme dál. Klesání střídá stoupání a znovu klesáme, abychom stoupali atd. Konečně na kopci u Malého Radkova opouštíme silnici a po lesní cestě sjíždíme do Radešova a z něj k řece Otavě. Opouštíme Klostermannovu stezku a proti proudu Otavy se přibližujeme k Rejštejnu.
Projíždíme Rejštejnem ignorujíce restaurace a začínáme šplhat ke tři kilometry vzdáleným Kašperským Horám. Slunce praží, vítr nevane a my ve vedru stoupáme do nekonečného kopce. Konečně přijíždíme do Kašperských Hor a s úlevou usedáme na zahrádku u jedné z místních restaurací. Dáváme si pozdní oběd a u něj řešíme zda zkusit jet až na hrad Kašperk. Tlačí nás ale čas a sil už také není nazbyt. Takže hrad tentokrát vynecháme.
Platíme, sedáme na kola a po Zlaté stezce opouštíme Kašperské hory. Sjíždíme k Otavě a po pravém břehu pokračujeme silnicí směr základna. U Anína přejedeme na levý břeh a za ním opět zpět na pravý do Dlouhé vsi. Kopírujeme trasu cyklostezky 331 – Šumavské, vinoucí se lesem, blížíme se k Sušici. Projíždíme lesoparkem, sportovišti, míjíme lanovou dráhu a kotvíme na okraji Sušice v restauraci Futerna. Během čekání na naše koupající se rusalky zavodňujeme organizmus.
Čeká nás poslední úsek cesty. Začíná moc pěkně stoupáním do sedla pod vrchol kopce Svatobor. Terén i stoupání se zhoršuje, kyslíku ubývá, nezbývá nám než naše bajky tlačit. Konečně jsme nahoře, chvíli odpočíváme. Sjíždíme lesem plným mravenišť zpět do civilizace. V Žižkově se napojujeme na trasu, kterou jsme ráno jeli vstříc dálavám. Teď ovšem nás čeká posledních pět kilometrů, převážně do kopce, k základně.
Trasa:
Max elevation: 753 m
Min elevation: 475 m
Total climbing: 1179 m
Total descent: -1179 m
Foto:
