Den druhý
Ráno se scházíme se na pře(d)placené snídani. Po snídani nastává příprava a úderem desáté hodiny opouštíme penzion, po polní cestě se napojujeme na silnici do Vojtanova, za Vojtanovem odbočujeme do lesa, objíždíme Otovský vrch a projíždíme golfovým resortem u Hazlova. Za ním pokračujeme (nyní opět po silnici) ve stoupání až do obce Výhledy. U zdejší restaurace usoudíme, že je čas na občerstvení.
Kousek za obcí je konečně vrchol stoupání, projíždíme přes Nebesa a Mokřiny do Aše. Stoupáme Aší, abychom mohli klesat a opět stoupáme na konec Aše. Napojujeme se na bývalou cestu pro pohraniční stráž (Ty byly budovány bez ohledu na kopce přes vrstevnice). Užíváme si prudké stoupání, následný stejně prudký sjezd a následnou „stojku“. Odbočujeme doprava na „stezku Českem“. V místě, kde se už nedá jet na kole odmítá Jezewec pokračovat, prý tu už kdysi v mládí byl a raději na nás počká. Pokračujeme v tlačení a místy i nošení našich kol a zakrátko dorážíme k nejzápadnějšímu bodu České republiky. Fotíme se, někteří svačí a řešíme, kudy zpátky. Přes kořeny se nikomu nechce, vyrážíme tedy do lesa na německé straně. Tlačíme přes nepořádek po těžbě dřeva (stejný bordel jako u nás). Konečně narážíme na lesní cestu a po ní se vracíme k místu setkání s Jezewcem, ale ten není k nalezení. Mobily jsou bez signálu, Jezewec kdovíkde. Odjíždíme pryč a prosíme procházející turisty, aby Jezewce, pokud ho potkají, poslali za námi. Asi po dvou kilometrech nás Jezewec dojíždí. Prý už mu bylo smutno a tak se vydal za námi. Turisty nepotkal, ale napadlo ho že jsme se vraceli jinudy. Přebírá iniciativu a navrhuje, abychom se do Aše vydali jinudy, než po hláskách. Vracíme se tedy trasou „stezky Českem“. Dále už pokračujeme stejnou trasou Aś, Mokřiny, Nebesa a Výhledy. Stejná restaurace, stejně vtipný a pohotový vrchní. Potom už jen golfové hřiště, Vojtanov a Skalná…
Trasa:
Fotografie:
